Čím jsem starší, tím jsem protivnější.....
Ano, toto je běžný vývoj každého člověka, který nemá odpuštěné hříchy. Pokud člověk neodevzdal svůj život Bohu, nezískal odpuštění hříchů, a tím pádem se jeho život nevyvíjí do stále větší kvality, je jeho život odsouzen k tomu, aby se čím dál více kazil. Podstatou tohoto stavu je to, že člověk čím je starší, tím více hřeší proti Bohu, následně se od Něj a jeho dobroty, síly a radosti vzdaluje a jeho život charakterizuje stále více zlý životní pocit a různé důsledky hříchů, k nimž patří ztráta životní energie, síly, optimismu, rostoucí nervozita, nevyzpytatelnost jednání atd.
V mládí je to tak, že se tyto nepříjemné důsledky hříchů dají ještě přemoci aktivitou, velkou roli hrají hormony, životní silou, kterou mládí disponuje a tím, že mladý člověk nemá na sobě ještě tolik hříchů jako ve stáří, které by ho zatěžovaly. S postupem věku se snižuje činnost hormonů, člověk více hřeší, ztrácí sílu a chuť do života, přepadají ho různé zlé nálady, je daleko častěji zlý na své nejbližší...
Obecně platí, že to, co člověk zasévá, také sklidí. Takže pokud někdo v mládí žije sobecky, zle zachází s lidmi, nepomáhá, má zlý charakter, hodně hřeší, tak všechno toto ho ve stáří dožene a on potom sklidí všechno toto zlé ve velkém. Proto mnozí lidé umírají opuštění a nemocní, ale to je jen sklizeň jejich celoživotní setby.
Proto Bible apeluje na člověka, aby se v mládí obrátil k Bohu, aby jeho setba, jeho život byl dobrý a aby v druhé polovině života mohl sklízet jen a jen dobré věci, což je stálá naděje, optimismus, síla, radost, velmi dobrý životní pocit, moudrost, zdraví, aby si mohl užívat kvalitních vztahů se svými blízkými a nebyl protivný, nervozní, podrážděný, nepříjemný, skeptický a cynický.
Ale i když člověk nepozná Boha v mládí, je pro něj naděje, protože se může k Bohu obrátit kdykoliv během života, i v pozdním věku a Bůh ve své dobrotě ještě změní jeho život na kvalitní a dobrý.