Co když už není naděje?
Jedno lidské přísloví říká, že naděje umírá poslední. Ano přirozená naděje má takovou vlastnost, že pořád doufá, že se něco pozitivního stane, že se situace změní nebo obrátí. Ale přirozená naděje se také často změní do beznaděje, protože stojí pouze na přirozených prostředcích. A když už o nejde, tak to prostě nejde. Jinou vlastnost má nadpřirozená naděje, která nastupuje na konci přirozené naděje a která se opírá o Boží všemohoucnost, tudíž se nikdy nemůže dostat do beznaděje. Nadpřirozená naděje se spoléhá na Boha, že Bůh má vždycky řešení, vždy má východisko. Vůbec nezáleží na tom, jak beznadějně situace vypadá. Bůh dává řešení na zdánlivě neřešitelné situace. Lidé, kteří mají přirozenou naději se dostanou v určité chvíli na konec této naděje a pak už nemají nic. Ale lidé, kteří mají nadpřirozenou naději, se na konec této naděje nikdy nedostanou. Protože i když se věci nepodaří tak, jak by si člověk představoval, tak je to jen proto, že Bůh zamýšlí něco lepšího, co člověk momentálně nedokáže docenit, ale docení to až po letech. Bůh vidí celou budoucnost. Jeho řešení je vždy nejlepší a je možné se na to spolehnout. Proto chceš - li žít šťastný život, získej tuto nadpřirozenou naději tam, kde už přirozená naděje není. Poslední slovo má Bůh, a to je vítězství!