Co to je samospravedlnost?
Samospravedlnost je velmi nebezpečný životní postoj, kterým se člověk utvrzuje v tom, že dělá věci správně, tak, jak mají být. Samospravedlivý člověk se ale neporovnává s Bohem a s jeho požadavky na člověka, nýbrž porovnává se buď sám se sebou a sám rozhoduje o tom, co si myslí, že je správné nebo se porovnává s druhými lidmi. Pokud se srovnává s druhými lidmi, tak může ve srovnání s nimi být lepší, spravedlivější a může dělat věci lépe, ale toto není rozhodující.
Bůh je ten, který bude soudit člověka, tudíž je potřeba srovnat svůj život s Božími požadavky. A když toto člověk upřímně udělá, tak zjistí, že Boží požadavky na člověka a na jeho život jsou velmi velké a přísné a že je člověk nikdy nemůže sám ze svých sil a ze svých možností naplnit. A aby je naplnil, tak potřebuje Spasitele. Bůh chce každého člověka konfrontovat s jeho slabostí a neschopností líbit se Bohu a získat od něj věčný život, aby mohl každého člověka dovést ke svému Synu Ježíši Kristu, který se stal spasitelem nebo - li zachráncem z takového způsobu života, který je hříšný, a tudíž před Bohem nepřijatelný.
Samospravedliví lidé mají ten problém, že se srovnávají sami sebe se svými představami, a ne s Božím slovem a sami ve svých očích vidí svůj život spravedlivě a dobře, a tudíž nepotřebují spasitele. Tito lidé se pak velmi těžce mohou obrátit k Bohu, jelikož jsou tak sami se sebou spokojeni, utvrzují se ve svém správném jednání, že je ani nenapadne přemýšlet, že se potřebují srovnat s Božími požadavky a změnit se. Samospravedlnost člověka bojuje proti Boží spravedlnosti. Pouze Boží slovo může odkrýt pravou podstatu samospravedlnosti a osvobodit člověka od tohoto zlého postoje a vlastnosti.