Já jsem nikdy nikomu neublížil!
Toto konstatování není pravda. Bible jasně ukazuje, že každý člověk zhřešil proti Bohu, čili udělal něco zlého, někomu nebo sobě ublížil, porušil Boží přikázání nebo pravidla.
Důsledkem hříchu je to, že člověk nemá vztah s Bohem, ani nemá k Němu umožněný přístup, nemůže žít pod jeho vládou a nemá tudíž věčný život ani nemůže zažívat tady na zemi projevy Boží nadpřirozené pomoci a podpory. Naopak je člověk pod vládou satanova království a vykonává jeho vůli vědomě či nevědomě, což ho v konečném důsledku zničí. Satan je původce veškeré lži a nenávidí člověka a jeho největší snaha je zabránit člověku v poznání Boha a tím získání věčného života. Mimo to satan ničí život člověka skrze hříchy a důsledky těchto hříchů.
Kdyby člověk nikdy nikomu neublížil nebo neudělal něco zlého, tak by jeho život byl extrémně úspěšný ve všech oblastech a velmi prosperující, potažmo by ho Bůh ani nenechal na této zemi, ale vzal by ho rovnou do svého nebeského království. Tato představa vlastní spravedlnosti vychází z toho, že se člověk porovnává s ostatními lidmi, a to ještě s těmi, kteří jsou na tom hůř než je on. Potom samozřejmě vznikne tato mylná představa, že já jsem vlastně hodný a spravedlivý člověk.
Celý problém je v tom, že člověk nebude souzen sám sebou, ale bude ho soudit Bůh, a to každého člověka. A Bůh má dosti odlišná měřítka toho, co je dobré a co dobré není. Pokud čteme v Bibli, jak Bůh hodnotí hříšného člověka, tak zjistíme, že naopak na hříšném člověku a na jeho způsobu života není z Božího pohledu dobrého vůbec nic. Tudíž žádný člověk nemůže před Bohem obstát sám za sebe, ale potřebuje Spasitele, který by ho ze stavu hříšnosti a z jeho osobních hříchů a jejich důsledků vysvobodil. Spasitele, který by ho zároveň dostal pryč ze satanova království, které ho oklamává a nutí hřešit.
Tím Spasitelem je Boží Syn Ježíš Kristus, který jedinný dokáže člověku odpustit všechny jeho hříchy a dostat ho do stavu, kdy mu Bůh hříchy už nepočítá a zároveň ho připravit na Boží soud a na věčnost.