Já sám vím, co je pro mě nejlepší!
Toto si myslí mnoho lidí, ale je to kardinální lež. Člověk je ve své přirozenosti hříšným člověkem, a proto je to právě hřích a hříšné žádosti, které člověka vedou a jak již z podstaty hříchu a hříšnosti vyplývá, tak ani jedno z nich není dobré. Takže to, k čemu člověka povedou, není a nikdy dobré nebude. Duše hříšného člověka je oddělená od Boha, proto je člověk přesvědčen, že on ví nejlépe, co je pro něj osobně nejlepší. Hříšný člověk nezná Boha, nerozumí Božímu dobrodiní, proto je odkázán jen sám na sebe a klame sám sebe, že to, co vychází z jeho ega, je to nejlepší. A to jen proto, že nic lepšího nepoznal.
Ale pravda je úplně jinde. To nejlepší vychází z Boha a také jen Bůh to ví a může to člověku ukázat, aby to mohl poznat i člověk. Bůh je stvořitel. On stvořil člověka, ví, k čemu ho stvořil a ví, jaký člověk je, tudíž také ví, co je pro toho kterého člověka to nejlepší. Bůh je jen a jen dobrý. On by nikdy neudělal člověku nic zlého a neudělá. Nemůže! To úplně odporuje jeho podstatě, kterou je láska. Proto vše, co Bůh zamýšlí pro člověka, je to nejlepší možné s ohledem na celou osobnost člověka.
Pokud se člověk rozhodne důvěřovat Bohu, pak mu Bůh zjeví svoji vůli, čili to nejlepší pro člověka a pokaždé je člověk překvapen a šokován, jaké dobré věci se dostanou do jeho života a musí potom úpřímně konstatovat, že něco tak dobrého a velkolepého by nikdy nevymyslel svojí vůlí. Bůh je mnohem větší než člověk a to, co chce člověk je ve srovnání s tím, co chce Bůh, malé, slabé, bezvýznamné a zlé.
Proto je úplně fantastické osobním způsobem poznat Boha a poznat to skutečně nejlepší od Něj!