Člověk byl stvořen na Boží obraz, takže není pravda, že se vyvinul z opice, potažmo ještě z jiných živočišných druhů. Člověk nestojí na vrcholu evoluce a neřadí se do světa živočichů. Člověk byl stvořen Bohem, úplně jinak než všechna zvířata a byl stvořen na podobu Krista. Člověk byl stvořen z prachu země a Bůh do něj vdechl svého ducha. Tímto způsobem člověk ožil a stal se živou duší. V člověku se mísí dvě části, jedna je pomíjivá, viditelná. - prach, tělo, atomy. Druhá je nepomíjivá a neviditelná, a tou je duch. Duch komunikuje s Bohem a přijímá od Něj věčný život. Pouze takto je člověk celistvý, poznává Boží vůli pro svůj život a naplňuje ji. Přesně ví od Boha k čemu tady na zemi je, jaký má úkol a když ho naplňuje je nejšťastnějším člověkem na zemi. Problém je v tom, že duch mnoha lidí je mrtvý kvůli hříchu, takže mnoho lidí nemá věčný život, nemá vztah s Bohem, a tím pádem nemohou najít sami sebe, nemohou si porozumět, nemohou se správně zorientovat. Člověk byl stvořen v Kristu a pouze s Kristem vytváří dokonalou harmonii a jednotu a jeho život má úplně jasný cíl a smysl. Pouze v Kristu je člověk sám sebou, porozumí své identitě a svému místu tady na zemi. Takže ten největší úkol, který tady na zemi člověk má, aby hledal Ježíše Krista, našel ho, odevzdal mu svůj život a začal žít ten život, který Bůh pro něj naplánoval. Pokud člověk tuto možnost promarní, i jeho život bude shledán před Bohem promarněný a neužitečný bez ohledu na to, co všechno tady na zemi člověk dosáhl. Jeho úspěch se totiž počítá jen pro život tady na zemi, ale ne pro věčnost. Do hrobu si člověk žádný úspěch s sebou nevezme. Pro věčnost platí spasení skrze Ježíše Krista a skutky vykonané na základě Božího slova, což už člověk naplňuje tady na zemi poté, co zase znovu ožil jeho duch a člověk získal zpět věčný život, čili vztah s Bohem. Toto lze pouze v Kristu, proto je tak důležité přijmout Ježíše jako svého Spasitele a Pána a dostat se pod vliv Božího slova do Boží církve, kde se člověk učí, proč tady je a k čemu.