Člověk se skládá ze tří částí - z duše, ducha a těla. Běžné vědecké disciplíny mluví pouze o dvou částech člověka - o duši a o těle a tu třetí úplně opomíjejí nebo ji jednoduše neberou v potaz. Ale člověk byl stvořen podle Boží podoby a jelikož Bůh je trojjediný, tak i člověk má tři části. Tělo je viditelná část člověka, duše je neviditelná část člověka, která obsahuje mysl, rozum, emoce a intelekt. A duch je taktéž neviditelná část člověka, která má schopnost mít osobní vztah s Bohem jako se svým stvořitelem. Tato část člověka je nejdůležitější a před pádem člověka do hříchu hrála stěžejní roli v přijímání věčného života od Boha. Po pádu člověka do hříchu se duch dostal do stavu smrti, proto každý člověk, který se narodil na zem, se už narodil s mrtvým duchem, čili bez vztahu se živým Bohem a bez věčného života. V důsledku hříchu je tedy duch mrtvý, ale Bůh dává každému člověku možnost se duchovně znovunarodit, čili navázat osobní vztah s Bohem skrze Ježíše Krista a získat zpět ztracený věčný život. Bůh je duch a nelze s Ním jinak komunikovat než skrze ducha člověka. Skrze duši ani skrze tělo nelze Boha poznat, ani s Ním komunikovat. Pokud je duch člověka mrtvý, tak má člověk pouze biologický život, který po vyčerpání zanikne a člověk umře fyzickou smrtí a jelikož je i duchovně mrtvý, jeho duch nebude moci uchopit věčný život a žít dál, ale dostane se do úplného zatracení, ztráty, trvalé smrti. Před tím se ale člověk dostane na místo zvané peklo, což je vězení pro nespasené duše, čili lidi bez věčného života. Pokud má člověk věčný život už tady na zemi, jeho duch se znovuzrodil a přijímá tento věčný život od Boha, tak sice jeho biologický život také jednou skončí, nastane fyzická smrt, nicméně duch žije dál a přemístí se pouze na jiné místo života, čili do nebeského království. Člověk je v podstatě duch, který má duši a žije v těle. Pokud je duch mrtvý, je člověk duší, která žije v těle. Možnost duchovně se znovunarodit má člověk pouze tady na zemi. Po fyzické smrti to už není možné.