Bojím se, že po mně nic hodnotného nezůstane.
To záleží na tom, jestli člověk naplňuje ve svém životě Boží vůli pro svůj život nebo ne. Pokud totiž žije s Bohem a naplňuje ji, tak už tady na zemi vytváří takové hodnoty, které se mu počítají pro věčnost. Mohou to být viditelné a třeba velkolepé věci nebo malé neviditelné věci. Toto není rozhodující. Pokud jsou to ty skutky, které Bůh pro člověka připravil, a člověk je vykoná, tak májí v sobě věčnou hodnotu.
Pokud člověk nezná Boha, nemá s ním osobní vztah, tak nežije tak, jak by se Bohu líbilo, a proto neprodukuje ve svém životě takové hodnoty, které by Bůh přijal a které by přešly do věčnosti. Skutky, které si vymyslí člověk sám a mohou být také velkolepé, nemají v sobě věčnou hodnotu. Někdo může totiž vybudovat různé stavby a dát je třeba na dobročinné účely, ale pokud to dělá s tím, že si chce udělat velké jméno, získat lidskou slávu, tak ji získá, ale pak nebude mít Boží slávu, která je samozřejmě daleko cennější než ta lidská.
Všechny velké objevy, které kdy posunuly lidstvo dopředu, učinili buď věřící lidé za pomoci Božího vedení nebo lidé, kteří náhodou na něco přišli. Nicméně pozitivní náhoda není nic jiného než to, že to udělá Bůh, ale chce zůstat skryt a lidé tomu pak řeknou náhoda.
Pokud člověk prožije celý svůj život bez Boha, tak Bůh vyhodnotí jeho život na posledním soudě jako promarněný, nehodný toho, aby pokračoval ve věčnosti a Bůh takového člověka zapudí pryč od sebe, ze své přítomnosti a toto je ta největší tragédie, ktero člověk může zažít. Všechny ostatní životní tragédie, i když třeba velice těžké, se s tímto nedají srovnat. Tady totiž člověk definitivně ztratí celou věčnost.
Proto Bůh ustanovil v každém městě své živé církve, kde je přítomno spasení a poznání Boha a Boží vůle a člověk může v církvi najít Boha a vstoupit do takového života, který bude vytvářet samé věčné hodnoty.