Křest je fyzický skutek, který má ale duchovní podstatu. Křest v Bibli se uskutečňuje úplným ponořením do vody tak, že na člověk nezůstane nic suchého. Křest je uskutečňován s vědomým souhlasem člověka, který se nechává křtít. Křest je vyjádřením toho, že člověk potvrdí své předchozí rozhodnutí, že nechce žít dále pod vládou hříchu, že nechce žít hříšným způsobem života, ale že se dobrovolně odevzdává pod Boží vládu a chce žít takový život, který Bůh pro něj připravil, čili život velmi kvalitní a velmi dobrý. Z toho plyne, že křest následuje potom, co se člověk stal křesťanem jako druhý krok na cestě následování Krista. Křest se uskutečňuje prostřednictvím osoby, k tomu pověřené Bohem a podle Bible je křest jednou ze dvou podmínek spasení, záchrany člověka pro věčnost. Bible říká, že spasen bude ten, kdo uvěří v Ježíše - v jeho zástupnou smrt na kříži a v jeho vzkříšení a nechá se pokřtít. Křest probíhá do Otce, Syna I Ducha svatého a duchovně vyjadřuje člověk ponořením do vody to, že pohřbívá svůj starý hříšný život bez Boha a vynořením z vody potvrzuje člověk, že se ztotožňuje se vzkříšeným Kristem a povstává k novému životu pod Boží vládou. Křest má velký význam, jelikož od tohoto okamžiku je člověk počítán plně do Boží rodiny, čili k dalším spaseným lidem, patřícím Kristu. Bůh takového člověka automaticky počítá k těm svým. Někdy se člověk obrátí k Bohu na smrtelné posteli, pak už není možné ho pokřtít a Bůh tyto okolnosti bere v potaz. Stejně jako všechny jiné okolnosti, které člověku objektivně brání se pokřtít. Ale pokud tyto objektivní okolnosti neexistují, pak Bůh očekává od člověka, že se nechá pokřtít, protože to posílí Boží přítomnost a Boží jednání v životě takovéhoto člověka. Bůh chce člověku dávat dobré a křest je jedna z věcí, kdy se tato Boží dobrota v životě člověka může mnohem silněji realizovat. Proto, kdo chce žít s Bohem a přijmout od Něj vše dobré, co Bůh pro člověka připravil, je třeba se nechat pokřtít.