Spasen je člověk na základě osobního vztahu s Bohem tak, že uvěří v Ježíše Krista, v jeho zástupnou smrt na kříži a v jeho vzkříšení a odevzdá svůj život Bohu. Tímto způsobem se člověk dostane do vztahu se Spasitelem Ježíšem Kristem a spasení se začíná v jeho životě realizovat. Spasení je v podstatě záchrana ze všeho zlého, co se do života člověka dostalo, včetně hříchu, smrti, odsouzení a věčného zatracení. Ježíš Kristus je zakladatelem a vedoucím církve a církev je jeho vykonavatelem tady na zemi, vykonavatelem jeho vůle. Takže člověk se nejprve dostane do vztahu se Spasitelem a pak se dostane zcela logicky do společenství lidí, kteří mají také vztah se Spasitelem, což je církev, protože Spasitel jedná ve své církvi, sem posílá své slovo, zde ukazuje svoji vůli, zde mluví k lidem, zde s nimi koná své spasení. Zde se dává člověku poznávat a vyučuje ho, jaká je jeho vůle a zde uschopňuje člověka k tomu, aby vykonal jeho vůli tam, kde je, kde žije, kde bydlí, kde pracuje atd. Takže vztah se Spasitelem nutně vede člověka na místo, kde Spasitel jedná. Tudíž myslet si, že mi stačí získat vztah se Spasitelem a nemusím být součástí církve, je jako ukrojit si krajíc chleba a myslet si, že s ním vyžiji do konce svého života. Ale to nejde, chléb musí být stále nový a čerstvý. Stejně tak člověk potřebuje aktuální čerstvé Boží vedení, které lze získat pouze v církvi, protože tam Bůh ustanovil, že tam ho dá. Takže udržet se ve spasení bez církve, která reflektuje aktuální Boží jednání a vedení, není možné. Kdo pracuje na svém spasení, je přirozeně součástí nějaké církve, kam ho Bůh pošle.(pozve skrze konkrétní křesťany). Křesťané bez církve jsou pouze nominální křesťané a opravdový biblický aktivní vztah s Bohem nemají. Není to možné. Pokud mluvím o církvi, nemám na mysli náboženské organizace, které se sice nominálně nazývají církví, ale Spasitel ani spasení tam přítomno není. Mluvím o skupinách, sborech, církvích, kde se vyučuje spasení a znovuzrození jako nutná podmínka spasení.