Náboženství versus Víra.
Náboženství je chápáno jako lidský způsob přistupování k Bohu a lidská snaha zasloužit si skrze dobré skutky spasení. Náboženství nerespektuje cestu k Bohu, kterou stanovil Bůh, nerespektuje ani podmínky spasení a života s Bohem, ale vymýšlí si svoje vlastní, lidské. Jako takové je každé náboženství špatné a nebezpečné. Náboženství nemá v centru osobní vztah s Bohem, ale systém příkazů, zákazů a rituálů, které musí člověk dodržovat. Nejvyšším představitelem náboženství je vždy nějaký člověk, který byl možná výjimečnější než ostatní, ale pořád to byl jen člověk. A je jedno, jak se ten člověk nazývá. Kromě toho náboženství uctívají ještě další lidi a další božstva, což není nic jiného, než uctívaní zlých padlých andělů. Pokud se někdo stane bigotním náboženským člověkem, je jisté, že se začne brzy stávat fanatikem a začne ztrácet zdravý rozum. Dostane se do zajetí formalismu a ritualismu a úplně se vzdálí od Boha a od jeho skutečné cesty. Bůh nikdy neustanovil rituály nebo obřady ke svému uctívání. Na mnoha místech v Bibli je napsáno, že pro Boha je důležitější poslušnost a spravedlnost vůči němu. Naopak víra je chápána jako úplně osobní víra v Boha, ke kterému se člověk může dostat pouze skrze Spasitele. Bůh je svatý a žádný hříšný člověk k Němu nemůže přistoupit. Každý člověk potřebuje nejprve Spasitele, aby byl zachráněn, vykoupen z hříchů, a potom mohl navázat osobní vztah s Bohem. Náboženství Spasitele nemají a nepotřebují ho. Pravá víra v Boha bez Spasitele neexistuje. Spasitel není žádný člověk právě proto, že všichni lidé jsou hříšní. Ale je to Boží Syn Ježíš Kristus - ten, který sice přišel z nebe na zem v lidské podobě, ale nikdy nezhřešil. A když dokonal své Bohem svěřené dílo zástupné smrti a vzkříšení, tak se odebral do nebe, kde bude vládnout do určené doby než se opět vrátí na zem k vykonání soudu nad lidmi. Víra je právě charakterizována osobním vztahem se vzkříšeným Spasitelem a skrze něho s Bohem Otcem. Víra vychází z tohoto vztahu a člověk dělá to, co mu Bůh ukazuje a jak ho vede. Nevymýšlí si nic svého vlastního, ale poslouchá a následuje Boží instrukce. Víra v Boha nedovoluje uctívání nikoho jiného než jediného Boha.