Vraždy potvrzují existenci démonů.
Zprávy jsou toho plné, pořád nějaké vraždy. Psychicky narušený člověk někoho pobodá nebo postřílí, soused zabije souseda, matka zabije své dítě, vnuk zabije kvůli penězům svou babičku................. Ale kde se to bere?
Vražda není pro člověka nic přirozeného. Bůh nestvořil člověka k tomu, aby vraždil. Bůh stvořil člověka na svůj obraz a protože Bůh je láska, tak stvořil člověka jako toho, kdo bude druhé lidi milovat, ctít a pomáhat jim. Ale situace se radikálně změnila po pádu člověka do hříchu a poté, co první člověk dobrovolně podřídil svůj život pod vládu satana a jeho království. Satanovi služebníci, démoni - duchovní bytosti bez těla - dostali právo napadat člověka a dostat se do jeho těla, odkud realizují svoji podstatu a přirozenost. Tady nemluvím o posedlosti a hospitalizaci na psychiatrických klinikách. Pokud se lidé dostanou až sem, tak je to jen známka toho, že svůj život otevřeli pro mnoho různých démonů a ztratili lidskost. Teď mluvím o tom, že démoni napadají každého člověka a člověk svými skutky a svoji vůlí rozhoduje o tom, kolik démonů se do jeho života dostane a kolik se jich bude skrze jeho život realizovat. Existují takové skutky, které jsou vstupními branami pro démony. Každý člověk je odpovědný za to, jak žije a kolika démonům umožní vstup do svého těla. Bůh bude každého člověka za toto volat k odpovědnosti.
Za vraždou jednoznačně stojí démon vraždy, který se dostane do některých lidí, a pak musí nutkavě projevit svoji podstatu, čili někoho zavraždit. Teprve když to udělá skrze toho člověka, tak se uspokojí na nějakou dobu a ten člověk vykazuje známky úplně normálního a často i společenského života. Proto také mnoho lidí, když se dozví o nějakém vrahovi a znají ho, tak řeknou, že by to do něj nikdy neřekli, protože se choval úplně normálně. Stejné je to s teroristy, pedofily, násilníky, lidmi s amokem, chronickými lháři, alkoholiky, .......... Normální lidé až do okamžiku, kdy je ovládne tento démon a spáchá skrze ně tuto ohavnost, a pak zase "žijí normálním životem", pokud nejsou dopadeni. Ale i když jsou dopadeni a odsouzeni do vězení, tak pokud nejsou od tohoto démona osvobozeni, tak to po propuštění udělají znovu. Tito démoni dokáží velmi dlouho čekat na příležitost a připravovat si ji. Velmi lehce oklamou psychiatry a psychology, kteří člověku vystaví punc, že už je v pořádku, že se uzdravil. Skutečně svobodný je ale až v okamžiku, kdy tento démon z člověka vyjde ven. Jinak to nejde, je to jen klam a ani dlouhodobě přijímané léky na utišení aktivity mozku tu situaci nevyřeší. Čím častěji člověk opakuje hřích, tím větší sílu a prostor tento démon získá a tím více člověk ztrácí na lidskosti. Několikanásobní vrazi úplně ztratí takové lidské vlastnosti jako je soucit, lítost, solidarita atd. a stanou se bezcitní a totálně zlí lidé. Proto vůbec není od věci trest smrti za některé skutky. Ale vždy lze vyhledat skutečnou pomoc, čili osvobození od toho démona skrze duchovní autoritu církve. Ve všech znovuzrozeneckých církvích je osvobození od démonů běžná praxe, jelikož k tomu je potřeba Boží moc, která jediná je na to dostatečná.