Změní se člověk poté, co začne chodit do církve?
To záleží na každém člověku. Bůh ustanovil církev jako prostředí, kde On sám s člověkem jedná a kde ho připravuje na věčnost ve svém království. K tomu posílá Bůh své vyučování nebo kázání skrze Bohem k tomu určené lidi. Cílem je spasit ducha člověka, duši a tělo, tedy celou osobnost člověka dostat do nebeského království, do věčnosti.
Duch je spasen s obrácením se člověka k Bohu a v jeho setrvání pod Boží vládou. Duše, což je intelekt, mysl, emoce, rozum,charakter, ta musí být proměňována podle Božího slova. Bůh v Bibli nastavil parametry na to, jaký člověk má být a jak má přemýšlet, aby to bylo správné a dobré. Toto obnáší to, že se člověk zbavuje skrze moc Božího slova zlých vlastností, věcí, návyků, myšlenek, postojů, názorů a přijímá ten Boží pohled na svět a mění se do Božího charakteru. Duše se musí dostat do stavu přijatelného před Bohem, aby byla spasena, takže se musí hodně změnit. Sám člověk sebe, svoji duši nezmění. Každý člověk samozřejmě ví, co je správné a jak by měl jednat nebo neměl jednat, ale chybí mu síla na změnu jednání nebo myšlení. Bůh dává tuto sílu a schopnost se změnit skrze své slovo a skrze vztah, který člověk s Bohem má.
Zároveň je proměna duše příprava na to, aby se duše dostala do věčnosti a uměla tam žít. Je to jako když by se člověk měl odstěhovat do jiného státu a tam žít. Také se na to musí připravit - získat informace o té zemi, naučit se její jazyk, poznat její zákony i její lidi, zvyky,atd. Toto vše se děje skrze vyučování v církvi. Jednoduše řečeno, člověk se připravuje na život v Božím království.
Pokud člověk není součást žádné církve, nepatří nikam do církve, tak to znamená, že se nepřipravuje na věčnost. Buď věčnost nechce nebo ho nezajímá nebo prostě ještě neměl tu příležitost věčnost uchopit. Stejně tak Bůh nepočítá pro věčnost s lidmi, kteří se na ni nepřipravují. Mohou být samozřejmě vyjímky, když čklověk uvěří v Boha na konci života a už nemá možnost proměnit duši. Ale to jsou opravdu vyjímky. Standart je patřit do církve a připravovat se.
A tady závisí na každém člověku, jak intenzivně se připravuje - někdo více, někdo méně, někdo i v církvi vůbec. Pak ani člověk, který sice je součástí církve, ale neproměňuje se a nepřipravuje se, nebude způsobilý vejít do věčnosti.
A tělo? Tělo člověka bude spaseno pro věčnost vzkříšením z mrtvých v určitý čas, ale pouze tělo takového člověka, který má spasenu duši i ducha. Ostatní lidé budou také vzkříšeni do těla, ale jen proto, aby celá jejich osobnost odešla do zatracení.