Co to je smrt?
Smrt je stav, duchovní osoba a místo. Musíme rozlišit fyzickou a věčnou smrt. Fyzická smrt je pouze ukončení života ve viditelném fyzickém světě a přechod do jiné formy existence nebo života, která následuje v neviditelném světě. Názor, že po smrti není nic, není pravdivý, jelikož duše je duchovní část člověka a duchovní části jsou nesmrtelné, ty existují věčně. Tělo se rozpadne, ale pouze dočasně, jelikož Bůh má plán pro každého člověka na znovuvzkříšení těla a opětovné spojení s duší člověka. Toto se uděje v Bohem stanovený čas podle určitých pravidel. Život tady na zemi byl každému člověku na zemi dán Bohem s tím nejdůležitějším cílem, aby člověk už tady na zemi získal věčný život, čili dostal se do osobního vztahu s Bohem a žil život pod jeho fantastickou vládou. To je největší a nejdůležitější úkol pro člověka v jeho fyzickém životě. Po fyzické smrti získání věčného života už není možné. V okamžiku fyzické smrti je už rozhodnuto, jestli člověk po smrti přejde do věčného života, respektive bude pokračovat v žití věčného života v Božím nebeském království nebo se dostane do stavu věčné smrti a na místo smrti. Smrt jako duchovní osoba je bytost, která má za úkol přijít pro nespasenou duši a dovést ji do vězení, což je peklo, kde probíhají tresty za hříchy lidí a zároveň duše čekají v obrovském trápení na poslední soud, kterým budou odsouzeni do stavu věčné smrti. Do stavu věčné smrti se dostane pouze člověk, který nevyužil Boží nabídku na záchranu skrze Božího Syna Ježíše Krista a nepodřídil mu svůj život. Na posledním soudě bude sice souzen za své skutky, ale tento soud v podstatě zkonstatuje definitivní odsouzení. Na tento poslední soud se nedostanou křesťané, setrvají -li ve spasení až do fyzické smrti. Stav věčné smrti znamená, že duše člověka žije dál, ale je uvržena do ohnivého jezera, kde se nevýslovně trápí už napořád a nemá žádnou naději na změnu. Je to jako kdyby člověk zaživa hořel a nemohl shořet. V pekle je podobné trápení, vypůsobené tím, že člověk má nějaké potřeby a nemůže je naplnit, jelikož nemá tělo: má žízeň, ale nemůže se napít, cítí bolest, ale nemůže se jí zbavit, slyší křik spolutrpících, ale nemůže nic dělat, je v zajetí démonických sil, ale nemá sílu se jim bránit, je jim vydán napospas a ti mu chtějí způsobit co největší bolest. Peklo je rozdělené a nespasené duše se dostanou do různých částí pekla podle hříchů, které páchali. Bůh je absolutně spravedlivý a nemýlí se. Každý člověk, který v klinické smrti s dostal do pekla potvrdil, že to bylo úplně spravedlivé, že se tam dostal. Nikdo neměl pocit křivdy. To je vyloučené. Pro křesťany si smrt nepřijde, jelikož si smrt přišla už pro Ježíše místo nich a každý, kdo se ztotožnil s Ježíšovou smrtí , odsouzením a vzkříšením, nemůže být ani odsouzen ani se dostat do smrti, protože Bůh nepotrestá dvakrát stejné hříchy. Ježíš vzal naše hříchy a Bůh ho za ně potrestal, odsoudil a nechal ho poznat smrt. Když už to Ježíš protrpěl místo křesťanů, nemohou to křesťané trpět znovu. Proto je potřeba stát se křesťanem.