Bůh dal každému člověku do srdce touhu po věčnosti.
Bůh stvořil člověka a stvořil ho jako věčnou bytost, stvořil ho tak a proto, aby člověk mohl žít věčně. Toto se ovšem pokazilo po prvním hříchu člověka. První hřích Adama a Evy způsobil, že člověk ztratil věčnost a v srdci mu zůstala jen vzpomínka na věčnost. Každý člověk, který se narodil po Adamovi se rodí bez věčného života, ale s vědomím věčnosti ve svém srdci. Toto vědomí věčnosti je po většinu času schované pod různými starostmi, těžkostmi nebo příjemnými zážitky a zkušenostmi. Ale čas od času Bůh dělá v životě člověka to, že ho skrze jiného člověka nebo nějakou neobvyklou událost obrátí k tomu, aby o věčnosti začal přemýšlet. Potom má člověk dvojí volbu - buď se bude věčností zabývat a najde Boha a bude spasen nebo myšlenky na věčnost umlčí nějakou jinou aktivitou a vědomí věčnosti se zase zahrabe v člověku někam velmi hluboko. Pokud je čas od Boha na to, aby se k Němu člověk obrátil, Bůh sám vede člověka tak, aby se otázkami věčnosti zabýval, protože cílem tohoto je získání věčnosti, čili vztahu s Bohem a spasení. Není dobré zahnat tyto myšlenky na věčnost ani není dobré vyhýbat se rozhovorům s křesťany na toto téma, jelikož tady jde o celou věčnost buď s Bohem v jeho království nebo v zatracení daleko od Boha a od jeho života ve věčném štěstí. Navíc v každé Bohem založené církvi je prostor proto, aby se lidé mohli na cokoliv zeptat a tyto otázky s křesťany vyřešit, dokud je k tomu pravý čas. Pokud se zabýváte otázkami věčnosti, má to pouze jeden jediný cíl, a sice věčnost získat. Proto dal Bůh do srdce každého člověka toto vědomí věčnosti. Boží slovo říká, že kdo hledá Boha, ten ho najde. Ale je potřeba Boha hledat tam, kde On je, čili v jeho slově - v Bibli a v církvi, která Boha zná a realizuje jeho vůli.