Byl jsem věřící, pak jsem přestal věřit. Mohu se zase stát věřícím?
Toto je poměrně častý případ. Lidé v 90. letech uvěřili v Ježíše Krista, nějakou dobu chodili do církve, a potom přestali chodit do církve buď sami od sebe nebo se církev, kam chodili, rozpadla či přestala fungovat jako církev a stala se z ní sekta. A jelikož Bůh jedná v církvi a skrze církev, život s Bohem bez církve se vyprázdní, lidem zůstane prázdné náboženství se stejnými skutky jako dělali předtím, když ještě vztah s Bohem měli, ale ten skutečný vztah s Bohem tam už není. Zůstane pouze forma a vybledlé vzpomínky. Toto samozřejmě není Boží vůle pro žádného člověka. Bůh zachraňuje člověka v nějaké etapě jeho života, proto, aby člověk od okamžiku přijetí Ježíše Krista za osobního Spasitele a Pána chodil už napořád s Bohem, tady na zemi a potom v nebi. Pokud tady na zemi ztratí člověk vztah s Bohem a už ho znovu nezíská, nebude zachráněn pro nebe. Bůh si ho tam nevezme. Proto je nezbytně nutné, aby člověk, který měl vztah s Bohem, ale z nějakého důvodu ho ztratil, aby se k Bohu co nejdříve zase navrátil. K tomu je nápomocna církev, čili první věc je, aby člověk se opět navrátil do církve, do skutečné funkční církve v jeho městě, a tam mu bude pomoženo navrátit se zpět. Nejprve musí být vyřešen skrze pokání důvod, proč člověk odpadl od Boha a potom musí být člověk vysvobozen od ducha odpadlictví. Bez těchto dvou kroků není návrat k Bohu možný. Jeden krok nestačí! Pokud člověk udělá jen jeden krok, zůstane na půl cesty a k Bohu se stejně nedostane. Na takových lidech to jde vidět. Ale ve zdravé církvi Bohem povolaní lidé ví, jak mají člověku pomoci navrátit se zase řádně zpátky k Bohu. Každý člověk, který odpadl z nějakého důvodu od Boha, má možnost se k Němu vrátit, pokud bude chtít! A je to velice nutné kvůli spasení!