Co je po smrti?
Mnozí lidé si myslí, že po smrti nebude nic. Ale to není pravda už jen z logického důvodu. Tělo se rozpadne na prach, ale duše žije dál. Pokud si duši představíme jako nějakou sílu či energii, podle zákona o energii se duše nemůže zničit. Energie se transformuje, ale nezanikne. Duše naštěstí není energie, ale duchovní složka, je to ta část člověka, která má mysl, city a vůli. Zjednodušeným pohledem je to člověk sám. Člověk se tedy po své fyzické smrti odebere na místo, které si tady na zemi zvolil. A to je odvislé od toho, jestli během svého pozemského života získal věčný život nebo ne. Pokud ho získal, tak jeho věčný život začal už tady na zemi a bude pokračovat i po fyzické smrti, pouze na jiném místě, a to v nebeském království. Tento život nikdy neskončí, bude stále trvat a bude úplně fantastický. Koneckonců část z něj lze žít už tady na zemi. Nebo člověk věčný život odmítne. Říkám záměrně odmítne, protože věčný život je dar od Boha. Potom po smrti už nemá možnost ho získat, tudíž se člověk odebere na místo věčné smrti, nebo -li do zatracení. Ještě před tím je však třeba odejít na místo, které Boží slovo označuje jako vězení pro nespasené duše nebo místo trestu duší za jejich hříchy, a to je peklo. Je to stejné jako tady na zemi. Pokud člověk spáchá trestný čin, je odsouzen soudem a dostane se do vězení. Člověk, který nemá odpuštěné hříchy je pod Božím odsouzením, proto nutně musí přijít do vězení. Pobyt v pekle je dočasný, protože potom bude následovat ještě konečný soud před Boží soudní stolicí, na kterém bude potvrzeno odsouzení člověka. Každý hříšník je pod Božím odsouzením, protože hřeší proti Bohu. Otázka je, jestli člověk uvěří v Ježíše Krista, v to, že on byl odsouzen místo mě a vzkříšen kvůli tomu, aby mi mohl odpustit mé hříchy, a proto já už na soud nepřijdu. Bůh nebude soudit dvakrát stejnou věc. Nebo tomu člověk neuvěří, jeho hříchy zůstanou na něm a bude za ně odsouzen. Každý si musí vybrat!