Co to je samospravedlnost?
Nejprve je potřeba vědět, co to je spravedlnost podle Bible. Tady se nejedná v prvé řadě o spravedlnost, kterou si představují lidé - jako správné soudcovské rozhodnutí nebo správné posouzení okolností. V prvé řadě spravedlnost podle Bible je stav člověka přijatelný před Bohem. Jde tedy o takový stav člověka, který Bůh akceptuje, je ochoten ho přijmout a člověkem se zabývat. Tuto spravedlnost nemůže ovšem sám ze sebe vyprodukovat člověk. Je to Boží dar. Spravedlnost nám lidem byla dána skrze Ježíše Krista a každý, kdo má osobní vztah s Ježíšem Kristem, Božím synem, je zároveň ve stavu spravedlnosti, čili je přijatelný pro Boha a Bůh s ním jedná. Bez této spravedlnosti skrze Krista se Bůh nemůže s člověkem zabývat a nemůže jednat v jeho prospěch. Pokud není tato Bohem daná spravedlnost na člověku, tak je člověk samospravedlivý. Tedy takový, že má představu, že takový jaký je, je před Bohem přijatelný, že nemá žádné velké hříchy, a tak ho Bůh nutně musí přijmout, není to přece žádný vrah nebo zloděj a ty malé bezvýznamné hříšky jako je třeba kouření nebo smilstvo, to vlastně nevadí. Samospravedlivý člověk nechápe, že je v hříšném stavu a že nutně potřebuje vykoupení z tohoto stavu. Samospravedlivý člověk je přesvědčen, že jeho vlastní spravedlnost je dostatečná, aby ho Bůh přijal do nebe. Ale to je velký omyl. Samospravedlností trpí především náboženští lidé, kteří si vypracovali rituály, obřady, příkazy a zákazy a celoživotně se je snaží dodržovat a naplňovat a domnívají se, že tím udělají na Boha dojem. Ve skutečnosti je to tak, že je na nich ještě větší Boží hněv než na ateistech, jelikož oni si zvolili úplně jinou cestu spravedlnosti než jakou vyvolil Bůh a vnucují Bohu tu svou cestu, aby ji přijal. Bůh ji ovšem nikdy nepřijme. Ateisté Bohu nic nevnucují, protože jsou v tom zásadním omylu, že Bůh neexistuje. Samospravedlnost tedy spočívá v pýše člověka, že člověk je dostatečně dobrý na to, aby byl přijatelný před Bohem. Ale Bible tvrdí o člověku opak. Podle Bible je člověk převrácený, nemá podle Božích měřítek dobré srdce, má zlé sobecké motivy a úmysly. To vše je před Bohem nepřijatelné, proto člověk potřebuje vykoupení, aby se stal podobný Bohu a aby Bůh mohl z jeho života jakékoliv zlo odstranit. Člověk musí odložit samospravedlnost, aby mohl získat spravedlnost od Boha, tu pravou, skutečnou a spolu s ní i věčný život.