Vina není žádný vnitřní pocit, ale je to stav svědomí. Vina vznikne na základě toho, že člověk poruší nějaký Boží zákon, nějaké pravidlo, které bůh ustanovil a je to všeobecně platné. Jinými slovy člověk vykoná hřích, protože hřích je jakékoliv minutí Boží vůle. hřích je skutek, který se odrazí ve svědomí člověka jako vina. Každý hřích má svoji míru viny a tato vina zatíží svědomí člověka. Opakované hříchy můžou způsobit takové zatížení svědomí, že potom má člověk jen dvě východiska. Vina je stav, ne pocit, i když to člověk může vnímat jako velmi nepříjemný a tíživý pocit, který člověka trápí.
Jedno východisko je, že se člověk vnitřně zatvrdí a snaží se ten nepříjemný pocit viny vytlačit ze sebe nebo ho ignorovat. A dělá to tak dlouho, až se mu podaří usvědčovací schopnost svědomí úplně zabít. Tomuto stavu se říká, že svědomí je už mrtvé a nemůže plnit svoji funkci. Potom takový člověk ztratí jakékoliv zábrany a může učinit už cokoliv zlého a nebude mít z toho žádné výčitky. Tento stav je velmi nebezpečný a rychle na sebe přitáhne člověk Boží soud, takže jeho život skončí dosti špatně.
Druhé východisko je, že člověk už nemůže snést nahromaděnou vinu a hledá odpuštění. takový člověk je velmi blízko Bohu a Bůh s ním začíná jednat, aby ho mohl zachránit a odpustit mu. To jsou přesně ty situace, když se člověk dostane do kontaktu s křesťany, dostane pozvání do církve, člověk je nespokojen sám se sebou a chce se nějak změnit, ale neví jak. Bůh začne takového člověka volat, aby se k Němu obrátil celým svým životem a když to člověk udělá, tak mu Bůh odpustí jeho hříchy a omyje jeho svědomí od vin. Z člověka spadne obrovské břemeno a jeho svědomí začne zase normálně fungovat. Vina je pryč. Člověk je smířen s Bohem. Bůh proti němu nic nemá.