Osvobozená od deprese
Poslední tři roky jsem stále častěji trpívala stavy smutku, nevysvětlitelnými pocity marnosti a zbytečnosti. I když by se z přirozené hlediska mohlo zdát, že nemám žádný objektivní důvod pro to, abych se trápila nebo byla smutná, nedokázala jsem si pomoc. Po čase už jsem se s opětovně vracící se depresí postupně sžila, ale cítila jsem, že takový život nemá být, že to, že žiju musí mít nějaký hlubší smysl a že musí existovat pomoc, protože jsem si nedokázala představit, že bych takhle měla prožít ještě další desítky let.
A ta pomoc tu opravdu je - je u Boha, který je i Bohem radosti a touží, abychom tady na zemi prožili spokojený a radostný život i navzdory nedokonalým okolnostem a mohli pak vejít do věčnosti naplněné Jeho radostí. A tak jsem se na jedné Bohoslužbě osmělila a o své trápení se podělila. Nikdo mě za to nesoudil, ale pomodlili se a ten hrozný pocit odešel a od té doby už se nevrátil.
Jsem šťastná, že můžu žít život bez znechucení a deprese a že Bůh nabízí svou pomoc každému, kdo k Němu přijde.