Dlouhodobě mě trápil zánět karpálních tunelů. Brněly mě prsty a bolest ze zápěstí vystřelovala do předloktí. Ruce jsem nosila zafáčované a na doma jsem užívala dlahu na zpevnění, abych rukami nehýbala, neboť sebemenší pohyb (např. odemknutí zámku, umytí nádobí) způsoboval bolest. Při návštěvě lékařky přeměřili průchodnost nervů a konstatovali zánět karpálních tunelů. Na doporučení lékařky jsem přijala řadu opatření (zpevnění zápěstí, ergonomie práce s počítačem atd.) Přestože se brnění a bolest zmírnily, po sebemenší drobné námaze rukou se potíže opakovaně vracely. Takto to trvalo asi rok. V té době jsem začala navštěvovat bohoslužby a z jedné mi zůstal v paměti verš z Malachiáše 3,10. Začala jsem se za uzdravení rukou modlit. Bylo to zrovna při cestě autem, kdy jsem řídila a pamatuji si, jak bolest po vyslovené modlitbě okamžitě zničeho nic odezněla. Začala jsem rukami hýbat a otáčet v zápěstí. Vůbec nic mě nebolelo. Nemohla jsem té rychlosti uzdravení uvěřit a v duchu jsem si to odůvodňovala tím, že jsem si uzdravení nejspíše v daný moment vsugerovala a počkám do večera, zdali se potíže vrátí. Nic se nevrátilo. Ergopomůcky jsem založila do šuplíku a za čas i vyhodila. Od té doby se díky Bohu žádné bolesti rukou neobjevily.